Domů snad dojedem (1 - 7 den)

Tomsk, 28/07

Po dvou týdnech přípravy a tím myslím návštěvě všech mechaniků v Tomsku, protože si Arkadia z nás ráda dělá blázny a dva dny před naším odjezdem, přestala fungovat. Konečně jsme se dočkali rána našeho odjezdu. Dnes se vydáváme na dobrodružnou cestu zpět do Evropy! Jaké jsou naše šance, že?! Dostaneme se tam? Kdo ví. Ale vím jistě, že se budeme bavit ... při návštěvě všech mechaniků Ruska.

V 9 hodin máme stále všechny ve věcech bordel, mistři prokrastinace dokonce i v balení. Ve 12:30 jsme údajně připraveni, alespoň takhle zněla dohoda, Ania je před kolejí v pozoru s kufry a ... Kuba se rozhodne jet na auto-trh, aby koupil nějaké chybějící díly auta. Začíná pršet, jenom pro nás, aby to bylo lepší.

Samozřejmě, začneme pozdě odpoledne, protože jsme si mysleli, že zajištění kufrů na střechu je snadná práce. Dlouho jsme se tak nespletli. Čtyři lidé žijící v Rusku měsíce a všechny jejich tašky, aby se vešly do starého žigula, je docela výzva, se kterou jsme v plánu nepočítali: splnění úkolu nám zabere tři hodiny a je na to potřeba osm lidí. Kromě toho se musíme vypořádat s opilým párem žijícím na naší ulici, který k nám přichází s žádostí o zavolání policie. Tak jsme už první den nestíháme a máme zpoždění.

Jsme sice unavení, ale vzrušení je silnější než nedostatek spánku. Destinace: Novosibirsk, třetí největší město v Rusku. Dálnice obklopená lesy je perfektním výhledem, hudbu vpředu téměř neslyšíme - zaplatili jsme spoustu peněz za to, abychom dostali reproduktory, které na předních sedadlech neslyšíme, jenom tak mimo věci.

Po 200 km jsme se rozhodli kempovat poblíž vesnice a skončili ne před jedním, ale před dvěma uzavřenými městy: výhody cestování na Sibiři! Změníme silnici a skončíme v blátivém poli plné komárů.

To je perfektní závěr našeho prvního dne.

Novosibirsk, 29-30/07

Je 21:30 a my jsme v kanceláři mechanika společně s velkým hadem. Druhý den končí ve velkém stylu - není třeba říkat to, že prší jako z konve. Jak jsme takhle skončili? Začněme pěkně od začátku.

V 5 ráno začnou krávy z vesnice, poblíž které kempujeme, koncert, jen proto, že včera šlo příliš "hladce". Po několika hodinách se sbalíme, vypijeme kávu a odejdeme.

Plán na dnešek je dosáhnout Novosibirsk a navštívit nejprve místní krematorium: polní cesta, obří díry v zemi a vůz produkující podivné zvuky. Když zaparkujeme, musí Kuba opravit v motoru volné čerpadlo, kabelové svazky a jsme zase v pohodě. Rádi bychom udrželi věci pěkně v klidu. Jsme na cestě do muzea smrti - v 10 hodin ráno, nic strašidelného přece - a v parku spatříme velblouda. Co to sakra dělá uprostřed Sibiře? Je zbytečné se ptát: tohle je Rusko. Po muzeu vstupujeme do města a zaparkujeme Arkadii. Novosibirsk je perfektní sovětské město tvořené obrovskými šedými budovami - velmi monotónní a smutné. Kráčíme směrem k soše Lenina a získáme pár fotek: za půl dne jsme měli toho místa dost. Vrátíme se zpět k autu v dešti, skočíme dovnitř a snažíme se neutopit v louži kolem ní.

Teď ta nejlepší část: ruský provoz je jen troubení a křik z oken. Zasekli jsme se v něm déle než půl hodiny, snažíme se dostat na most. Konečně směřujeme ven z tohoto místa!

A tehdy Arkadia umře, uprostřed silnice se šesti jízdními pruhy. Do kopce. Žádná hysterie. Zapalujeme cigarety. Kuba kontroluje motor a chápe problém: s palivovým čerpadlem je ámen. Zůstáváme v klidu, teda myslím, nečekali jsme snadnou cestu ... ale ty vole, je to jen druhý den! Nikdo nezastavuje, aby nám pomohl, a tak voláme odtahový vůz, který nám samozřejmě říká, že musíme kvůli místnímu provozu dlouho čekat. Čekáme. Blokujeme cestu. Nakonec se před námi zastaví auto: je to pár z Tomska, který poznal naši lesklou světle modrou dámu a otočil se, aby nás zachránil. Odtáhnou nás k mechanikovi, kde jsme uvízli více než dvě hodiny - tehdy rezervujeme hotel a den hážeme do koše.

Ráno se vracíme vyzvednout auto, abychom s radostí zjistili, že musíme navštívit jiného mechanika. Půl dne uteče jak voda společně s mužem, který nám vysvětluje problémy v motoru a zároveň je opravuje a starý pán v kanceláři vypráví své příběhy o jeho cestách po celém světě.

Konečně se nám podaří nechat Novosibirsk za námi a vrátit se na cestu. Na dálnici si uděláme přestávku v Café Lada a naše Arkadia se cítí jako doma. Trháme asfalt na silnici, abychom se dostali k jezeru, ale zjevně je to jen obrovská bažina s napůl mrtvými vesnicemi: kempujeme tedy poblíž silnice a utíkáme od komárů.

Tohle byl vážně dlouhý den.

Omsk, 31/07 - 01/08 

Dnes jsme velmi odhodláni dosáhnout Omsku. Nastoupíme do auta, připojíme reproduktor k telefonu - protože rádio, jak jsem zmínila, je příliš slabé - a vyrazili na silnici. Všechno jde hladce, sotva můžeme uvěřit, že auto nestávkuje ani nevydává další divné zvuky.

Nikdy to neříkej dvakrát.

Téměř v Omsku začneme slyšet nějaké velmi hlasité rány přicházející ze střechy a když zastavíme na parkovišti obrovského sídliště, kde máme spát, vylezeme z auta a zjistíme, že jsme téměř ztratili všechny tašky. Pěkný. Zatímco kluci vrtají, majitel bytu mě volá, aby mi řekl, že nemáme tekoucí vodu a jestli tam chceme stejně i tak spát. Otočíme auto a opouštíme místo a najdeme byt na hlavní ulici - ta se samozřejmě jmenuje Leninova ulice. Poté, co jsme si dali zaslouženou sprchu a večeři, jsme s Aniou navštívili centrum Omsku: město je to krásné a počasí perfektní.

Kuba a Cris zůstávají v hospodě a když se vrátíme, zjistíme, že jsou už ožralí, s panáky vodky a smějící se všemu. Konec konců je páteční noc: rádi respektujeme tradice.

Ráno, i přes 33 stupňů, máme pomalou procházku městem a jíme příliš mnoho na oběd, jako vždy. Dnes tloustneme, abychom ještě více přidali našmu chudému autu, které už tak zápasí s naloženou váhou.

Cíl: Jekatěrinburg. Máme téměř 1000 km před námi, takže jedeme celé odpoledne. Arkadia je v plamenech, doslova: plivá horký vzduch dovnitř a je to jako v sauně. Ani si nedovedete představit, jak moc v ní umíráme, a my se můžeme osvěžit pouze otevřením oken, s výjimkou chudáka Crise, který na cestě ztratil rukojeť od okna. Na noc jsme si vybrali velmi charakteristickou opuštěnou budovu na dálnici a tam jsme postavili náš tábor, s prostým přáním spánku.

Tyumen, Ekaterinburg, 02-03/08 

Nejzábavnější den od začátku cesty. Jsem samozřejmě sarkasticky. Venku je strašně horko a vlhko, auto hoří a my v něm musíme zůstat 600 km. Ale je to výlet, takže to musíme přijmout. Celé ráno trávíme jízdou směrem k Tyumen, na půli cesty do Jekatěrinburgu, s myšlenkou zastavit se tam na oběd a možná si udělat pár fotek ve městě. To jsme si mysleli předtím, než usedneme v Gruzínské kavárně vedle grilu. Auto je zaparkováno pod jasným sluncem a vedle ní další žigul s obrovskými pneumatikami: monster truck, jak tomu říkal Kuba. Naše malá Arkadia vypadá ve srovnání s ní tak malá.

Odpoledne uplynulo strašně rychle - alespoň pro mě, dlouhým zdřímnutím - a na cestě se setkáváme s lesklým tankem, první ze série. Zastavíme se na focení a pak znovu vyrazíme na cestu. Vesnice a města na cestě jsou plné vlasteneckých památek a zničených budov. Mladí Rusové řídili stará auta s hypertechnologickými repráky (a my používáme malý JBL reproduktor). Konečně jsme se dostali do Jekatěrinburgu a pod budovu, kde jsme si pronajali byt, je skupina opilých staříků, kteří se snaží koupit kousek naší pizzy. Jdeme spát a ráno se probudíme. Rozdělili jsme se, abychom navštívili město, a den utíká, aniž bychom si toho nějak všimli.

První týden je pryč. Zítra začneme znovu s dobrodružstvím a vydáme se do Uralu. Kdo ví, co nás očekává. Právě tam jdeme.

Alessandra De Santis; překlad Jakub Pavelek